Doc. PhDr. Ota Lev, CSc.
Podívejme se
nyní, jaká je realita. V prosinci 2004 vydal Dětský fond OSN svou
pravidelnou ročenku o stavu dětí ve světě. Přináší mnohá zajímavá fakta, při
jejichž čtení a analýze člověku nejednou zatrne. Ve světě dnes žijí 2,2
miliardy dětí; publikace uvádí, že v rozvojových zemích jich je 1,9
miliardy a z nich jich žije v chudobě celá miliarda, to znamená
přibližně každé druhé dítě, přesněji z devatenácti deset.
Z rozvojových zemí nejvíce dětí žije ve východní Asii a v Pacifiku –
594 miliony, dále v jižní Asii – 585 milionů, v subsaharské Africe –
340 milionů, v Latinské Americe a Karibiku 197
milionů, na Středním Východě a
v severní Africe 153 miliony a ve východní Evropě a ve Společenství
nezávislých států 108 milionů. A podívejme se, Dětský fond OSN už při
specifikaci rozvojových zemí mezi ně řadí i východní Evropu a republiky
bývalého Sovětského svazu. Z této oblasti dosud vyjímá Českou republiku,
Slovensko, Polsko a Maďarsko, které stále ještě zahrnuje mezi průmyslové státy.
Chudoba tvoří základní
příčinu vysoké nemocnosti a úmrtnosti dětí. V rozvojovém světě každé třetí
dítě nemá náležité přístřeší, každé páté nemá přístup k nezávadné pitné
vodě, každé sedmé nemá přístup ke zdravotní péči. V důsledku toho, že
nemají přístup k pitné vodě a náležité zdravotní péči, umírá každý den na
světě přibližně 3900 dětí. Přibližně každé šesté dítě v rozvojovém světě
nemá náležitou výživu. V roce 2003 na vyléčitelné choroby zemřelo 10
milionů 600 tisíc dětí ve věku do 5 let, to znamená denně v průměru 29.158
dětí. Dovedeme si představit, že by v průběhu jednoho roku zemřely všechny
děti ve věku do 5 let žijící ve Francii, Itálii, Německu a Řecku? Tolik jich
tam totiž žije! Každé tři až čtyři hodiny ve světě umírá tolik dětí, kolik lidí
zahynulo v New Yorku a v Pentagonu onoho
tragického 11. září 2001. Neměla by se patřičná solidarita na celém světě
vyjadřovat vůči tomuto počtu zmařených dětských životů, zvětšených o příslušný
počet dospělých osob umírajících každým dnem, týdnem, měsícem a rokem
z týchž příčin chudoby (OSN koncem minulého století uvedla, že ročně
z příčin chudoby umírá celkem 13 až 18 milionů lidí).
V současné době
121 milionů dětí školního věku se nachází mimo základní školu, z toho 65
milionů dívek a 56 milionů chlapců. V tom se projevuje ještě větší
zanedbávání dívek než hochů, a tudíž nerovnoprávnost žen a mužů, zejména
v rozvojovém světě.
Vzhledem k tomu,
že nemoc AIDS se lavinovitě šíří světem, zejména rozvojovým, dochází k mnoha
předčasným úmrtím. Jenom v roce
2003 zemřelo 2,9 milionů lidí ve věku od 15 do 49 let na AIDS a další 4,8
milionů bylo nově nakažených. A to jsou
zjištěné případy, kolik jich zůstává ještě nezjištěných? V souvislosti
s těmito předčasnými úmrtími dospělých na následky AIDS dosáhl počet
dětských sirotků ve světě už 15 milionů.
Děti postihují mimo
jiné také ozbrojené konflikty, tak rozšířené v rozvojovém světě, ale nejen
tam. Od roku 1990 v různých ozbrojených střetech zahynuly 3,6 milionů
lidí, více než půldruhého milionu z toho činily dětské oběti. Statisíce
dětí byly v ozbrojených konfliktech
pochytány a donuceny, aby se staly uprchlíky, trpěly sexuálním násilím či
zneužíváním a vykořisťováním.
Většinu těchto údajů
lze nalézt v právě zmíněné ročence Dětského fondu OSN. Z jiných statistických údajů Dětského
fondu vyplývá, že v některých oblastech dochází k postupnému, byť
pomalému, zlepšování sociální, případně vzdělávací situace dětí. Výrazně se
podařilo za necelé půlstoletí například snížit dětskou úmrtnost do jednoho či
pěti let života dětí. Jestliže ještě v roce 1960 v celosvětovém
měřítku do jednoho roku dítěte umíralo 126 dětí z tisíce a do pěti let 196
dětí z tisíce, pak v roce 2002 už to bylo „pouze“ 56 dětí do jednoho
roku a 82 dětí do pěti let věku. Pokud
jde o rozvojové země jako celek, jeví se tento vývoj ještě výrazněji.
V roce 1960 tam zemřelo z tisíce dětí 140 do jednoho roku věku a 222
dětí do pěti let věku. V roce 2002 už jich bylo z tisíce do jednoho
roku věku jen 62 a do pěti let věku 90. Mimořádnou zásluhu na tom mají takové
země jako je Čínská lidová republika a Indie (z nichž každá má více obyvatel
než kterýkoli kontinent mimo samotnou Asii), zvláště výrazný je vývoj Čínské
lidové republiky. ČLR srazila počet dětských úmrtí do jednoho roku věku ze 150
v roce 1960 na 31 v roce 2002 a počet dětských úmrtí do pěti let věku
ze 225 na 39 z jednoho tisíce. Pokud jde o Indii, tam je pokles dětských
úmrtí rovněž úctyhodný, nicméně zaostává za vývojem v Čínské lidové
republice. Z průměrných dětských úmrtí z tisíce jich bylo v roce
1960 146 u dětí do jednoho roku a 242 u
dětí do pěti let; v roce 2002 už to bylo jen 67 dětí do jednoho roku věku
a 93 dětí ve věku do pěti let.
Nemálo se na tomto
pozitivním vývoji podílí jednak vládní a jiné instituce jednotlivých států a
v nemalé míře také UNICEF, sám Dětský fond OSN. Ten ve svých publikacích
uvádí, že v roce 2002 rozvinul projekt pomoci 25 státům, v nichž počet
dívek zapsaných do škol zaostává za počtem hochů. V Jemenu Dětský fond
OSN získal a vyškolil téměř tisíc žen –
učitelek, které slouží dívkám za vzor, v Afghánistánu, kde Tálibán zakázal dívkám vzdělání, pomohl vládě zajistit
vyučování pro 3 miliony dětí, z nichž třetinu tvoří dívky. Vybudoval tam
školy, připravil učitele, dodal více než 8 milionů učebnic, 8500 stanů pro
vyučování a další předměty sloužící vzdělávacímu procesu; v Etiopii
podpořil lektorský program, do něhož se přihlásilo 16 tisíc dívek ze 73
státních škol.
Pokud jde o péči o zdraví, UNICEF dodal do rozvojových zemí téměř 400 milionů jednorázových stříkaček, které jsou bezpečnější, dodává očkovací látky pro děti rozvojových zemí, zajišťuje 40 procent světových dodávek vakcín na ochranu dětí proti dětské obrně, spalničkám, záškrtu, černému kašli, tetanu a tuberkulóze. Přitom očkování zachrání každoročně život dvěma a půl milionům dětí, přičemž tři ze čtyř dětí jsou očkovány již před prvním rokem jejich věku. Nemalý význam má také prevence, zej