Křesťanský sociál
Zpravodaj Křesťanskosociálního hnutí
Praha: listopad,
prosinec 2006 Ročník XV. |
(Z projevů Václava Havla)
Komunisté
vás budou strašit nezaměstnanosti, není to pravda, ničeho se nebojte.
V prosinci 1989 před volbou
prezidenta
Dvacet let trvala oficiální propaganda, že jsem nepřítelem
socialismu, že chci v této zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách
imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých
podniků … Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte ….
Z balkonu Melantrichu
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno období, ale
pak bych se chtěl věnovat práci dramatické. Také vám slibuji na svou čest, že
pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám
odstoupím z funkce.
Prosinec 1989
Pro mne není rozhodující,
s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou.
Já si představuji, že by měly být dokonce větší, než jaké poskytovalo to, co
mnozí nazývají socialismem.
1.1.1990
v novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám vám o
republice lidské, která sluší člověku… Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede
k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících,
příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom
z jakýchkoliv důvodů hůře než
ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí
být nabídnuti těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncepci důkladné
ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy nebo nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří
z vás obávají.
23.1. 1990 při projevu
ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž
nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé
ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která
bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými
společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a
pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.
V dubnu 1990 ve
veřejném projevu
Náš stát by již nikdy neměl být přívažkem či chudým
příbuzným kohokoli jiného. … Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude
zdražovat. Dávejte si na ně pozor.!
1990 Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme
(Převzato z internet.materiálů, Zvědavec)
Od slibů V. Havla o
zrušení Varšavské smlouvy, NATO, odzbrojení a neutralitě jsme dospěli ke vstupu
do NATO, k účasti na okupaci Afghánistánu, Iráku a k úsilí o
vybudování americké raketové základny na území ČR, od slibů o sociálně
spravedlivé republiky jsme došli k liberálnímu kapitalismu, v němž
chudí chudnou a bohatí bohatnou, s nezaměstnaností a existenčními
nejistotami, v němž je pošlapováno jedno ze základních lidských práv,
právo všech na důstojný lidský život. Od vlády lidu míříme k vládě stále
nedemokratičtějších politických stran.
K 17. výročí
listopadového převratu zdůrazňujeme věrnost jeho ideálům, zvláště míru a
sociální spravedlnosti. Pokud pro skupinu politiků kolem V. Havla a P. Pitharta měl tento program být především výtahem
k moci a poté k jeho opuštění, či snad dokonce i ke zradě,
pro nás je životním krédem.
Jsme přesvědčeni, že křesťanskosociální alternativa budoucnosti naší společnosti se v mnohém prolíná s původním